Tak se sešel čtvrtý týden mé diety. O víkendu se budu definitivně měřit a vážit. Docela jsem se na to těšila, ale včerejšek mi nasadil do hlavy brouka B.

…a když přijde domů, potažmo do kuchyně, povídá: „Co to tady kazíš? Ehmm…ha ha, chci říct, co to tady vaříš?“ A dojatý svou vtipností, spokojeně mi nahlídne přes rameno. A v tu chvíli mu humor dojde.

Musím se přiznat, že už jsem se tak dobře dlouho nenajedla!

Únor. Tiché, jiskřivé vločky se snáší na zasněžený les. Jen v jedné části lesa kravál, stromy se klátí, závěje se rozlítávají na všechny strany. Medvěd rázuje lesem, přeskakuje vývraty, kope do stromů: „Jsem si to kafe v listopadu fakt neměl dávat!“

Hurá do lednice!

***

Sranda musí být i kdyby člověk slova nerozuměl.

Kde začít?

V pondělí to byly tři roky, co umřel táta. Mám pocit, že uběhlo daleko víc času, než jen tři roky, ale je to tak. Za tu dobu se z malého nemluvňátka vytáhla tříletá rozumbrada a já si zvykla, že táta už nikdy nezvedne můj telefon, abychom spolu rozebrali můj nový obraz nebo jeho nový řezbářský počin. Že už si mi nikdy nepostěžuje, co zase Mudra vyvedla a v čem jí nedokázal zabránit.

V pátek odpoledne jsme s Finkou dostali od pana doktora „mazi mazi“, tady mastičku. Každá jednu tubu. Na oči. Už měsíc si mezi sebou pinkáme nějaký zánět a nejde se ho zbavit. Takže nastal čas antibiotické masti.

Do Irska má přijet Obama. Fakt. Blíženec mi to říkal včera, na Apríla, ale prej to není sranda. A prý má irský předky. Obama, ne Blíženec.

Dítko ještě spí a já můžu chvilku nerušeně psát. Sláva.

***

Finka se bohužel (mylně) domnívala, že Mia nemá úplně čisté úmysly a snaží se ukořistit deštník. Dala se tedy na útěk domů. Mia se na kamarádku opravdu těšila, takže přidala a dostihla Finku dobře vypočítanou Robinzonádou přímo na našem prahu. Šílený řev v ceně.

Finka začala chodit do školky a tak tahá domů jednoho vira za druhým. My s Blížencem, ostrovními viry neprověření, jsme stabilně na hromadě.

***

Tuhle jsme s tchýňkou mudrovaly, že největší výhoda života v Irsku je, že tu nikdo moc nedbá na přesná pravidla ani na přesný čas. Zatímco největší nevýhodou je… že tu nikdo moc nedbá na přesná pravidla ani na přesný čas!

Ranní slepota?

Jak dítě odnaučit cucat palec...

Tak se zadařilo. Jen nevím, jestli to bylo díky tomu, že mé negativní mšlenky připravily terén pro tragédii nebo jestli jsem jen obyčejný depresivně demagogický negativista (DDN).